VI

Dobrý den.
Věřte mi, že dnes to nebudete mít lehké.
Narodil jsem se sice v Krásné Lípě, a to již roku 1870, krátce na to jsme se ale přestěhovali do Varnsdorfu, kde jsem jako jiní kluci rád běhal venku a poznával svět, který mě svojí krásou uhranul. Kromě toho mě lákala muzika. Brzy jsem dostal svoje první skřipky a nadšeně na ně cvičil stupnice a krátké skladby. Housle mi ale nestačili, rád jsem i zpíval a hrál na varhany. Vystudoval jsem Královskou hudební konzervatoř v Drážďanech. Po jejím úspěšném dokončení jsem se roku 1891 vrátil do Varnsdorfu, kde jsem vyučoval hudbu. Kromě hudby mě přitahovala i politika. Nejvíce mě oslovily myšlenky sociálních demokratů. Věřil jsem, že je možné vybudovat spravedlivější svět, ve kterém budou lidé spolupracovat a ne bojovat. Doufal jsem, že pomůže, když všichni budeme mluvit stejným jazykem. Tím jazykem neměla být němčina, ale esperanto. Zamiloval jsem se do něj a doslova neustále ho propagoval. V časech první světové války jsem pracoval u České severní dráhy. Můj odpor k nacionalismu a válce byl všeobecně znám. To jsem již bydlel v Horním Podluží. Občas jsem ale zašel i do sousední vsi, kde byl můj oblíbený hostinec. Již teď mohu říct, že ne na dlouhou. Při večerních rozpravách u piva jsem se netajil svým odporem ke světové válce. Občas jsem řekl i věci, které bych neměl, ale nemohl jsem si pomoci. Nevím samozřejmě přesně kdo, zas tolik nás ale do hostince nechodilo, mě udal u četníků v Jiřetíně. Udavač citoval do policejního spisu má slova: „Každý, kdo je v nynější době patriot, je blbec. Vojáci nejsou vůbec žádní patrioté, ti se ženou vpřed z rozkazu svých velitelů. Je to ale svinstvo od Rakouska a za celou válku může jen a jen Rakousko, protože uzavřelo hranice, zamezilo tak obchodu se zbožím a tím vyvolalo nepřátelství se Srbskem“. Měl jsem ale štěstí. Pro nedostatek důkazů mě brzy zprostili obžaloby. Pak už jsem do hostince v Dolním Podluží nechodil.
Po válce jsem zakotvil v Jiřetíně pod Jedlovou. Tou dobou mě okouzlovaly staré věci, a protože jsem nikdy nedělal nic napůl, stal se ze mě jeden z největších sběratelů starožitností nejméně ve Šluknovském výběžku. Nebránil jsem se ani obchodování s nimi. Peněz jsem měl tolik, že jsem mohl na náměstí postavit krásný dům i s kavárnou. Dnes tam prý sídlí jiřetínský obecní úřad.
Poznáte mě?

Mé jméno je:
a) August Stradal
b) Johann Vincenc Richter
c) Karl Friese