XIV

Dobrý den.
Jsem muž, který se ničeho nebojí a dokáže vsadit vše na jeden los. To jsem také udělal, když jsem v roce 1819 dal celé své jmění za nákup Perrotova tiskacího stroje. Byl jsem první, kdo si tento válcový potiskovací stroj na potisk kartounu ve Varnsdorfu pořídil. A nejen ve Varnsdorfu. V tehdejších Českých zemích jsem ho v té době měl jenom já.
Peníze pro mne nebyly problémem, byly jen prostředkem, jak pomoci, jak vykonat něco užitečného.
23. května 1829 jsem daroval našemu kostelu na náměstí dva nové, ve Vídni ulité zvony. Jeden vážil 177 liber a byl určen za umíráček, druhý měl váhu 75 liber a stal se mešním zvonem.
V roce 1839 jsem věnoval kapitál 20 000 zlatých na založení průmyslové a obchodní školy, trochu jsem tím předběhl dobu, takže peníze byly nakonec použity "jen" k založení čtyřtřídní hlavní školy.
Varnsdorf se tak stal první vesnicí s vlastní hlavní školou. Na mé přání se v ní také učil ve třetí třídě jazyk český a ve čtvrté třídě technologie a základy chemie.
Moje nadace pomohly i mnoha chudým schopným chlapcům při jejich dalším vzdělávání.
A ještě několik slov k mému podniku. Od počátku jsme se v něm specializovali na výrobu bavlněných látek, jako byly piké, oriental, rips, manšestr a pak také kartoun. V roce 1818 jsme získali oprávnění užívat ve firemním štítě rakouskou orlici. Na počátku 20. let v podniku pracovalo dvacet osob a dalších třicet vyrábělo pro podnik doma. V tovární budově bylo instalováno deset tkalcovských stavů, pět potiskovacích stolů, jeden válcový potiskovací stroj, osm kotlů, lis, valcha a mandl.
Moje manufaktury stály ve Neufranzenthalu a v Altwarnsdorfu. Dcery se provdaly za podnikatele Vinzenze Liebische a Aloise Richtera a dostaly do svých rukou otěže našeho podnikání. Na své zetě i vnuka Gustava jsem patřičně hrdý.

Jsem:
a) Anton Runge
b) Franz Michel
c) Josef Franz