XII

Dobrý den.
Dovolte mi, abych se představil.
Do Neufranzenthalu čp. 18 jsme se s manželkou Franziskou, považte byla až z Prahy, přistěhovali za prací. Já sám jsem pocházel ze saského městečka Frankenberg, které leží poblíž Chemnitz. Teď ale k té práci. Nastoupil jsem do firmy Gebrüder Stolle & Söhne jako rytec předloh pro potisk látek. Nechci se chlubit, ale měl jsem docela renomé, takže Josef Stolle o mě moc stál. Ve Varnsdorfu to tehdy vřelo, experimentovalo se s párou, různými druhy materiálů, či novými výrobními postupy. Stolle se věnoval především potisku látek. Za těch patnáct let práce u něj jsem se dost dobře seznámil s principy a postupy tiskařského podnikání, takže v roce 1827 jsem konečně založil vlastní tiskárnu látek. Stála v sousední vesnici, která se tehdy jmenovala Altwarnsdorf. Po několika letech jsem se odhodlal k velkému kroku. V Holandsku jsem koupil válcový potiskovací stroj na bavlněné kartouny. Možná ho znáte, jmenuje se perotina. Roku 1849 se podnik rozšířil o nového společníka, byl jím můj syn Hermann. Koupili jsme pozemky na břehu Mandavy, na kterých vyrostla naše nová vila a čtyři provozní budovy, ve kterých poháněly perotinu, mandly, valchy a apretační aparáty dva parní stroje. Pracovalo pro nás 130 dělníků. Nebylo to úplně jednoduché. Můj drahý syn Herman nasazení nevydržel. V necelých 47 letech mu selhalo srdce. Vnuk byl ještě malý. Podnik musela převzít jeho matka Julie. Trošku jsem jí pomáhal, ale bylo mi už úctyhodných 76 let. Moje pozemská pouť se uzavřela v roce 1870. To již podnik vedl zcela sám můj vnuk Hermann August.

Jsem:
a) Karl August Dittrich
b) Franz Stolle
c) Karl August Jungmichl