XI

Dobrý den.
Narodil jsem se do bohatého hudebního rodu. I můj otec si vzal dceru významného hudebníka, a tak by bylo nemožné, aby další jejich potomci, prapotomci i praprapotomci nebyli hudebníci.
Narodil jsem se ve Varnsdorfu a hudební základy získal u otce, v rodině mého děda a poté v Praze a v Lipsku. Tam jsem se seznámil s Felixem Mendelssohnem-Bartholdym.
Ve Varnsdorfu jsem učil na dívčí škole a od roku 1826 jsem byl kantorem a ředitelem kůru v kostele sv. Petra a Pavla. V tomto duchovním stánku jsem dirigoval mnohá oratorní díla a v roce 1830 „jeden z nejvzácnějších klenotů ducha“ – jak toto dílo pojmenoval Romain Rolland.
Bylo to rok po tom velkém požáru města, kdy se zřítila věž kostela a kdy byly velmi poničeny i kostelní varhany od žitavského mistra Englera. Varhanáři z Neugersdorfu Müller a Reiss varhany opravovali, přestavěli je a přidali 207 píšťal k původním 1170.
Pětadvacátého června roku 1830 se po desáté hodině dopolední začal plnit kostel návštěvníky. Byl jsem lehce nervózní, ale ohromně jsem se těšil. Na dirigentském pultu ležela objemná partitura Beethovenovy slavnostní mše – Missy solemnis D dur, op. 123. Dosud ji nikdo nezahrál celou. Připravovali jsme se na ni jeden dlouhý rok. A nyní – 91 amatérských pěvců a instrumentalistů z celého Šluknovska na mě hledí a čeká na chvíli, až před zraky posluchačů zaplněného kostela pozvednu svou dirigentskou hůl.

Víte, jaké je mé jméno?
a) Ignaz Schossig
b) Franz Mayer
c) Johann Vinzenz Richter