XVI

Dobrý den.
Všichni moji předci, kam až mi paměť sahá, byli tkalci. Ale teprve mému otci, jmenoval se Johann Andreas, se roku 1787 podařilo založit textilní manufakturu. Nebojím se říci, že v mírně pokročilém věku, vždyť už mu pomalu táhlo na šedesát. Já byl dvacetiletý mladík, který si užíval života, ale zároveň jsem se také vzdělával a připravoval na dráhu podnikatele. Můj otec se ničeho nebál! Jezdil prodávat své výrobky, látky s krásnými vzory nejnovější módy, na trhy do Prahy a Brna. Neváhal se vypravit až do Vídně, odkud si domů vozil tu největší inspiraci. Netrvalo to dlouho a stal jsem se podílníkem firmy. Obchody šly opravdu dobře. V roce 1799 jsme si postavili krásnou vilu, neměla tu žádnou konkurenci. Mezi sousedy se jí začalo takřka okamžitě říkat zámek. O deset let později jsem si vystavěl další ještě honosnější dům. Můj konkurent Fröhlich si na stejné ulici postavil také velkou vilu, ale myslím, že ta naše byla krásnější. Jako mladík jsem zaslechl neuvěřitelnou zvěst, že jakýsi Angličan rozpohyboval párou stroj. No představte si taková pošetilost. Ale kdoví, možná pára jednou ovlivní i naše podnikání. Já sám jsem se věnoval především potisku látek a páru využíval k jejich sušení. Dával jsem práci sedmdesáti dělníkům a 130 domácím tkalcům. Obchodoval jsem v Miláně i ve Vídni, v mém oblíbeném městě, jsem si pořídil pohodlný dům. Tam jsem rád jezdil s mou chotí Marií Magdalenou a dcerkou Aničkou.

Už víte, kdo jsem?
a) Johann Josef Hanisch
b) Franz Stolle
c) Arno Plauert