Velikonoční jezdci

Jednu z podob velikonoční jízdy v Děčíně zachytil ve své knize z roku 1915 – Volkskunde der Deutschen im östlichen u. nördlichen Böhmen – Josef Bendel.

Na velikonoční neděli, předtím, než vyšlo slunce, přijeli na vyzdobených ořích s vlajícími praporci obyvatelé z okolních vesnic na návrší východně od Děčína, kde se shromáždili a uspořádali do párů. Znamenití jezdci pak vyrazili z Ludvíkovic směrem na Kámen. Jedna nebo více skupin muzikantů se seřadilo do průvodu a střídajíce se, vyhrávaly veselé pochody. Muzikanti vykračovali po svých. Mohli klidně zvolit poklidný krok, vždyť koně, kteří jeli v průvodu, po celý rok tvrdě pracovali na poli a v lese a nebyli zvyklí nosit jezdce, neměli tak chuť pustit se do klusu či cvalu.

Na cestě, která vede do Kámene, byla všechna boží muka ověnčená a osvětlená, na více místech ji překlenovaly triumfální brány, zdobily prapory a lemovaly ji slavnostně naladěné davy až k zastávce velikonočních jezdců. Z blízkého návrší třeskala střelba moždířů na uvítanou. Na špici průvodu jeli tři muži, z nichž první na bělouši vezl malou sochu vzkříšeného Krista.