Velikonoční jezdci

Mezi nejzajímavější zvyk našeho regionu patřila velikonoční jízda na koních.

Takto byla popsána již v roce 1865 v periodiku Nordböhmische Gebirgsbote:

Jakmile začaly bít zvony, shromáždili se mladíci na koních před kostelem. Když už byli na místě všichni, spustila z věže muzika – pozouny, trumpety a tympány a z moždířů vystřelili dělostřelci šest ran. Jezdci se seřadili před portálem kostela, zazpívali velikonoční píseň, doprovázenou hlučně dvěma trubači na koních. Poté znovu bily zvony a celá společnost nasedla a zpívajíc druhou velikonoční píseň, se vydala třikrát objet kostel. V čele jel nosič praporu, následoval trumpetista, nejlepší zpěváci se zpěvníky v rukách, a nakonec všichni ostatní. Poslední vezl plechovou pokladničku. Když procesí třikrát objelo kostel, zvony se odmlčely, ale zato znovu práskly výstřely z moždířů. Jezdci přidali třetí píseň před kostelními dveřmi, poté se vydali do vesnice a před každým domem, zpívajíce, do pokladničky vybírali dary pro kostel. Když se vrátili z objížďky ke kostelu, který znovu třikrát objeli, sesedli z koní a vyslechli mši.

V Brtníkách prý v letech 1908-1938 pořádaly velikonoční jízdu dva spolky – černí (katolíci) a rudí (sociální demokraté). Na Boží hod velikonoční jezdili střídavě přes vesnici, v čele vždy jezdec na slavnostně ozdobeném koni, který nesl sochu Ježíše Krista. Pokladníci chodili od domu k domu a pořádali sbírky, rudí na chudé, černí na církev.