Velikonoční zvyky

Pojďme si připomenout, jak kdysi vypadaly Velikonoce na Děčínsku a ve Šluknovském výběžku.

přilohy

Pracovní sešit k výstavě Velikonoční zvyky

Malý velikonoční kvíz k Velikonočnímu pondělí

V oslavách Velikonoc se protnul křesťanský svátek Zmrtvýchvstání Ježíše Krista s lidovou tradicí oslav konce zimy a příchodu jara.
Přípravou na svátek Zmrtvýchvstání byl čtyřicetidenní půst, který se mohl uvolnit jen o nedělích. Před Velikonocemi jich je šest. Dostaly dokonce i svá jména.
K výstavě je (nejen) pro děti vytvořen pracovní sešit, který si můžete stáhnout (na této stránce vlevo).

Virtuální výstava níže se pozastaví, když umístíte kurzor myši na snímek. Přesunete-li kurzor pryč, bude hrát dál. Užijte si naši virtuální výstavu!

Virtuální výstava

Velikonoční zvyky

Liščí neděle
Maminky napekly v sobotu večer makové preclíky a rozvěsily je dětem na stromy, ráno po probuzení se děti dozvěděly, že jim je přinesla liška.
Pražná nebo sazometná neděle
Druhou neděli před Velikonocemi se pražilo jídlo z naklíčených zrn a řádně smýčilo.
Kýchavá neděle
Kdo si o třetí neděli třikrát kýchl, měl být zdravý celý rok.
Družebná neděle
Přátelé se scházeli a chodilo se také na námluvy. Družba šel představit nápadníka budoucímu tchánovi. Pekly se oblíbené koláče družbance.
Smrtná neděle
Vynášela se smrt a přinášelo nové léto do vesnice.
Květná neděle
Žehnaly se kočičky, které sloužily k drobnému domácímu čarování.

Velikonoční zvyky

Poslední nedělí před Velikonocemi začíná Pašijový týden. V tento den si věřící připomínají Kristův vjezd do Jeruzaléma.

Kristův vjezd do bran jeruzalémských nakreslil v polovině 19. století Vincenz Pilz.

Velikonoční zvyky

Večer se slaví mše jako připomínka Poslední večeře Páně. Při mši naposledy zní zvony, které podle lidové tradice odletí do Říma.

Nastával čas pro řehtačky a klapačky, jejichž zvuk nahradil funkci zvonů. Na věže kostelů se vytáhly mohutné řehtačky, které zvaly věřící k modlitbě.

Tento zvyk je potvrzen ve Chřibské.

Poslední večeře Páně - malba na dřevě vznikla mezi léty 1600–1620.

Původně zdobila predelu pískovcového oltáře ve starším kostele sv. Petra a Pavla ve Varnsdorfu,
který byl stržen a nahrazen novým v letech 1766–1776.

Velikonoční zvyky

Kluci obíhali vesnice s řehtačkami a klapačkami. Zaháněli tak symbolicky zrádného Jidáše.

Tento zvyk byl běžný v celých Čechách i na Moravě, ale i v sousedním Sasku. Na obrázku stojí parta kluků s klapačkami u božích muk v Horní Lužici.

Velikonoční zvyky

Na Veliký pátek si věřící připomínájí utrpení a smrt Ježíše Krista na kříži. Byl to nejtišší den v roce.

V tento den si věřící obřadně omývali ruce, nohy a obličej. V některých krajích se ponořovali do vody zcela. Občas bylo nutné vysekat díru do ledu.

Podmalbu na skle s Ukřižováním Ježíše namaloval proslavený tvůrce Vincenc Janke z Nového Boru na počátku 19. století.

Velikonoční zvyky

Ve Varnsdorfu a blízkém okolí se v minulosti rozsvěcovaly takzvané pašijové kříže. Každoročně se takový kříž rozzářil na Hrádku ve středu před Velikonocemi. Na počátku 20. století ho již osvětlovaly elektrické žárovky. Do tmy jasně svítil i na Velký pátek.

Velikonoční zvyky

Pašijový kříž se stavěl také v Lipové. V roce 1934 byl osvětlen olejovými lucernami.

Velikonoční zvyky

Den, kdy Ježíšl ležel v hrobě. Věřící se modlí u božího hrobu. Po západu slunce začíná vigilie, samostatný druh liturgie, připomínající zmrtvýchvstání Krista.

Znovu se také od čtvrtečního půstu rozezní zvony.

Boží hrob namaloval na sklo Vincenz Janke, vynikající malíř podmaleb z Nového Boru.

Velikonoční zvyky

Boží hod velikonoční, den kdy vstal Kristus z mrtvých. Na ranní mši se žehnaly různé druhy pokrmů od pečiva po vejce.

Ve Šluknovském výběžku a na Děčínsku svolávaly brzy ráno zvony velikonoční jezdce ke kostelu, odkud se pak v jízdním procesí vydávali zvěstovat zprávu o zmrtvýchvstání Krista. Další zajímavou tradicí bylo předvádění pašijových her.

Takto zachytil scénu zmrtvýchvstání na plátno neznámý malíř.

Velikonoční zvyky

V nejsevernější obci habsburské monarchie v Severním se v padesátých letech 19. století hrála o Velikonocích pašijová hra.

Existuje dokonce její popis:

Longin a jeho vojáci drželi stráž u svatého hrobu. Tu povstal Spasitel. Mezitím co se bleskem ohromený Longin a jeho společníci opírali o koně, se zjevili dva andělé, kteří zpěvem oznamovali zmrtvýchvstání ukřižovaného a nabádali hejtmana, aby zůstal vytrvalý ve víře v Kristovo božství. Longin, který procitl z omráčení, již pevně přesvědčený, že Kristus je božské povahy, vyzval své válečníky, aby veřejně vyznali pravdu.
Mezitím na scénu vstoupil židovský rada, který se dozvěděl o zmrtvýchvstání. Chtěl uplatit stráže, aby nepříjemnou událost udrželi v tajnosti. Longin to však znechuceně odmítl. Rozhněvaný rada se proto rozhodl, podat žalobu na stráže u samotného Piláta.
Správce země je rozmrzele uvítal a zeptal se proč ho zase obtěžují. Když rada podal svou žalobu, Pilát okamžitě zavolal Longina před sebe a zeptal se ho, co se vlastně stalo. Longin v poněkud obsáhlé řeči popsal Pilátovi zmrtvýchvstání Krista a odhalil všechnu úskočnost židovského rady.
Sám Pilát poznal, jaké nespravedlnosti se na Nazaretském dopustil, ve svém pokání proklel Židy, kteří ho k tomu svedli a s hrozbou odcházel vše oznámit císaři Tiberiovi.

Velikonoční zvyky

Pašijová hra se v Severním hrála i v prvních desetiletích 20. století. Její podoba se ale výrazně proměnila, posunula se od divadelního provedení s deklamovaným textem k inscenaci živých obrazů v přírodě. Díky souboru pohlednic vydaných v roce 1912 víme, že se každoročně inscenovalo 10 živých obrazů, které popisovaly život Ježíše Krista od narození po zmrtvýchvstání.

Na fotografii vidíme Ježíše spolu s učedníky při poslední večeři.

Velikonoční zvyky

Na zelené louce vyrostla silueta Jeruzaléma a před ní se odehrála scéna odsouzení Ježíše římským prefektem Pilátem Pontským.

Velikonoční zvyky

Po strastiplné cestě na Golgotu byl Ježíš spolu s dvěma lotry ukřižován. Lotrům čiší z tváří zlo. Jen jeden z nich ale nakonec skončil v pekle. Monumentální scénu zaplnilo víc než třicet postav.

Velikonoční zvyky

Kristus z mrtvých vstal, vojáci pospávají, jenom Longin udiveně přihlíží zázraku, jehož se stal svědkem. Tak doznívá tradice pašijových her, jejíž kořeny sahají hluboko do středověku. Nemalé oblibě se těšily v období barokním. Ve Šluknovském výběžku se běžně hrály i ve století 19. a dokonce ještě v prvních desetiletích toho následujícího. Dnes můžete podobně vystavěnou pašijovou hru shlédnout v Hořicích na Šumavě.

Velikonoční zvyky

Mezi nejzajímavější zvyk našeho regionu patřila velikonoční jízda na koních.

Takto byla popsána již v roce 1865 v periodiku Nordböhmische Gebirgsbote:

Jakmile začaly bít zvony, shromáždili se mladíci na koních před kostelem. Když už byli na místě všichni, spustila z věže muzika – pozouny, trumpety a tympány a z moždířů vystřelili dělostřelci šest ran. Jezdci se seřadili před portálem kostela, zazpívali velikonoční píseň, doprovázenou hlučně dvěma trubači na koních. Poté znovu bily zvony a celá společnost nasedla a zpívajíc druhou velikonoční píseň, se vydala třikrát objet kostel. V čele jel nosič praporu, následoval trumpetista, nejlepší zpěváci se zpěvníky v rukách, a nakonec všichni ostatní. Poslední vezl plechovou pokladničku. Když procesí třikrát objelo kostel, zvony se odmlčely, ale zato znovu práskly výstřely z moždířů. Jezdci přidali třetí píseň před kostelními dveřmi, poté se vydali do vesnice a před každým domem, zpívajíce, do pokladničky vybírali dary pro kostel. Když se vrátili z objížďky ke kostelu, který znovu třikrát objeli, sesedli z koní a vyslechli mši.

V Brtníkách prý v letech 1908-1938 pořádaly velikonoční jízdu dva spolky – černí (katolíci) a rudí (sociální demokraté). Na Boží hod velikonoční jezdili střídavě přes vesnici, v čele vždy jezdec na slavnostně ozdobeném koni, který nesl sochu Ježíše Krista. Pokladníci chodili od domu k domu a pořádali sbírky, rudí na chudé, černí na církev.

Velikonoční zvyky

Zajímavý popis velikonoční jízdy v Krásné Lípě zachytil v roce 1820 Franz Aloys Mussik ve své knize Der Markt Schönlinde und dessen eingepfarrte Ortschaften:

„Každý rok na druhý den velikonoční se na prostorném náměstí shromáždí rozličná individua na koních a čekají na kostelní prapory. Jakmile prapory dorazí, do párů uspořádaný průvod vyrazí po všech cestách, i přifařených obcích. Vpředu vlají prapory, poté následují hráči na lesní rohy a zpěváci. Průvod uzavírá zástup jezdců. Lesní rohy troubí, zpěváci a všichni ostatní zpívají radostné Aleluja! Při každé velikonoční jízdě se koná dobrovolná sbírka, jejíž výtěžek je určen pro kostel, či dobročinné účely. Mnoha divákům je předvedeno divadelní představení, které povzbuzuje mysl k modlitbě a dobročinnosti. Impozantní dojem občas kazí nezkušení jezdci, jindy staří a těžcí tažní koně.“

Příjezd velikonočních jezdců ke kostelu sv. Šimona a Judy v Lipové na Velikonoce v roce 1934.

Velikonoční zvyky

Spolek velikonočních jezdců v Mikulášovicích byl založen v roce 1845. Členové spolku pořádali každý rok o Velikonoční neděli procesí, kterého se účastnilo až 60 jezdců na koních. Jezdci se shromažďovali před kostelem svatého Mikuláše, kde jim kněz po skončení mše svaté požehnal a také jim předal spolkové prapory, které bývaly přes rok uložené v kostele.

Jeden z mikulášovických jezdců se o Velikonocích v roce 1934 občerstvuje pálenkou.

Velikonoční zvyky

Účastníci mikulášovické jízdy se strojili do slavnostních černých obleků s cylindrem na hlavě a přepásáni byli červeno-zlatou šerpou, jež byla znakem spolku. Koně měli sváteční postroje složené z ozdobné podsedlové deky, opakující červeno-zlatou barevnost, koženého sedla, poprsního řemene s kováním v různých tvarech – srdce, kruh a bohatě zdobené ohlávky s dalšími ozdobami. Koně museli být čistí a upravení.

Velikonoční zvyky

Od kostela průvod vyrazil do Dolních i Horních Mikulášovic, poté projel Tomášovem a Mikulášovičkami. Cestou zněly za doprovodu kapely náboženské písně zvěstující zmrtvýchvstání Krista. Průvod se zastavoval u větších usedlostí a také u drobných sakrálních objektů. Do kasičky se vybíraly dobrovolné příspěvky, později věnované na dobročinné účely. Poslední jízda se uskutečnila v roce 1938.

Spolek totiž musel být zrušen, a to podle Henleinova Nařízení o rozpuštění, převedení a začlenění organizací v sudetoněmeckých oblastech z 22. 10. 1938. Podle ústní tradice doložené i na fotografii, ještě v roce 1940 minimálně dva z bývalých členů spolku uskutečnili alespoň malou soukromou jízdu u svého statku v Mikulášovicích.

Velikonoční zvyky

V roce 2011 obnovil velikonoční jízdy mikulášovický rodák Roman Klinger. Navazuje tím na svého pradědečka Františka Mayera, jenž se podílel na organizování jízd před jejich oficiálním zrušením německými úřady v roce 1938. Patrná je snaha o co nejvěrohodnější obnovení tradice.

Velikonoční zvyky

Tradice velikonočních jízd ve Šluknovském výběžku spadá hluboko do 18. století. Jeden z nejstarších spolků velikonočních jezdců vznikl v Lipové již v roce 1706. V 18. století působily spolky také na Sněžné a v Krásné Lípě, od roku 1757 ve Velkém Šenově. Šenovské jezdce zachycuje publikovaná fotografie.

Velikonoční zvyky

V Děčíně – Podmoklech byl zvyk velikonoční jízdy obnoven po delším přerušení v roce 1887.

Brzy okolo půl páté ráno se sešli velikonoční jezdci u kostela v Podmoklech. Průvod se pak vypravil k poplužnímu dvoru, dále do Rozběles, Želenic, Václavova, Popovic, Krásného Studence, Horního Oldřichova, Bynova a zpět do Podmokel, kde byla sloužena mše.

Na fotografii je ovšem zachyceno procesí velikonončích jezdců na pravém břehu Labe v Děčíně na dnešním Komenského náměstí v roce 1901.

Velikonoční zvyky

Jednu z podob velikonoční jízdy v Děčíně zachytil ve své knize z roku 1915 – Volkskunde der Deutschen im östlichen u. nördlichen Böhmen – Josef Bendel.

Na velikonoční neděli, předtím, než vyšlo slunce, přijeli na vyzdobených ořích s vlajícími praporci obyvatelé z okolních vesnic na návrší východně od Děčína, kde se shromáždili a uspořádali do párů. Znamenití jezdci pak vyrazili z Ludvíkovic směrem na Kámen. Jedna nebo více skupin muzikantů se seřadilo do průvodu a střídajíce se, vyhrávaly veselé pochody. Muzikanti vykračovali po svých. Mohli klidně zvolit poklidný krok, vždyť koně, kteří jeli v průvodu, po celý rok tvrdě pracovali na poli a v lese a nebyli zvyklí nosit jezdce, neměli tak chuť pustit se do klusu či cvalu.

Na cestě, která vede do Kámene, byla všechna boží muka ověnčená a osvětlená, na více místech ji překlenovaly triumfální brány, zdobily prapory a lemovaly ji slavnostně naladěné davy až k zastávce velikonočních jezdců. Z blízkého návrší třeskala střelba moždířů na uvítanou. Na špici průvodu jeli tři muži, z nichž první na bělouši vezl malou sochu vzkříšeného Krista.

Velikonoční zvyky

Na návrší u Kámene u vyzdobeného a mnoha lampami nasvíceného Krucifixu průvod zastavil a vyčkal východu slunce, jakmile se nad vzdálenými horami vynořil ohnivý sluneční kotouč, ozval se radostný křik. Když všichni vzdali takto slunci hold, seřadili se jezdci ke zpáteční jízdě do Ludvíkovic a odtud pokračovali do Děčína.

V Děčíně, byly uličky, kudy průvod projížděl, ozdobené vlajkami a očekával ho již početný dav. Jezdci jeli nejprve na náměstí a odtud k městskému kostelu. Zde zastavili a seřadili se k vyslechnutí mše svaté. Poté se průvod rozpadl a každý jel nejkratší cestou zpět domů.

Tolik Josef Bendel k děčínské velikonoční jízdě.

Zde se také uzavírá naše putování po velikonočních tradicích!

Velikonoční zvyky

Výstavu pro Vás připravil Mgr. Josef Rybánský. Většina použitých obrazových příloh je ze sbírek Oblastního muzea v Děčíně a jeho poboček ve Varnsdorfu a Rumburku. Unikátní fotografie pašijové hry ze Severního vlastní soukromý sběratel.

Seznam použité literatury:

Josef BENDEL, Volkskunde der Deutschen im östlichen u. nördlichen Böhmen, Wien und Prag 1915

Věra FROLCOVÁ, Velikonoce v české lidové kultuře, Praha 2020

Virgil GROHMANN, Dramatissche Volkspoesie in Nordböhmen, in: Deutsches Museum, Zeitschrift für Literatur, Kunst und öffentliches Leben, Vierte Jahrgang, 1854, Januar–Juni, s. 350-352

Franz Aloys MUSSIK, Der Markt Schönlinde und dessen eingepfarrte Ortschaften: nebst einem kurzen Abrisse der Herrschaften, Böhmisch Kamnitz, Heinsbach, Schlukenau und Rumburg, Prag 1820

Ostern in Böhmen, in: Nordböhmische Gebirgsbote, Nr. 26, 1. 4. 1865, s. 105

Österreichische Volkszeitung, Warnsdorf, 36. Jahrgang, Nr. 17, 24. 4. 1908, s. 6

přilohy

Virtuální výstava

Postní neděle

Květná neděle

Zelený čtvrtek

Zelený čtvrtek

Velký pátek

Velký pátek

Velký pátek

Bílá sobota

Velikonoční neděle

Pašijové hry

Pašijové hry

Pašijové hry

Pašijové hry

Pašijové hry

Velikonoční jezdci

Velikonoční jezdci

Velikonoční jezdci

Velikonoční jezdci

Velikonoční jezdci

Velikonoční jezdci

Velikonoční jezdci

Velikonoční jezdci

Velikonoční jezdci

Velikonoční jezdci

A na úplný závěr...